Holešov.infoMěstský informační portál
při Městském kulturním středisku

Nacházíte se zde: Informační portál města Holešov > Zámek

Zámek Holešov

!!! PRAVIDLA PRO PROVOZ ZÁMKU ke stažení (PDF - 118kB) !!!

Historie

Počátky feudálního sídla v Holešově sahají až do středověku. Lze tak soudit ze záznamů z r. 1245, kde je zmíněn biskupský leník Hugo z Holešova, který patrně sídlil na holešovské tvrzi. Až do husitských válek se na tomto panství vystřídalo několik osob, pravděpodobně v příbuzenské posloupnosti. V době husitských válek byla tvrz zničena. Po husitských válkách dali Šternberkové vybudovat tvrz novou, ze které se v suterénu a přízemí dnešního zámku částečně dochovala její západní část, z níž je však patrno pouze několik detailů. Tvrz byla s největší pravděpodobností obehnána vodním příkopem.

V první polovině 16. století byla tvrz zvýšena o druhé patro. Z tohoto období se zřejmě dochovala půdorysná stopa, respektovaná pozdějšími přestavbami v jižní části zámku. O této pozdně gotické přestavbě však již nesvědčí žádné architektonické detaily. Do roku 1574 byla pozdně gotická tvrz přestavěna na renesanční zámek. Třicetiletá válka zapříčinila přelom ve stavební historii zámku, kdy na jejím konci po roce 1643 byl zámek Švédy vypleněn a vypálen. V takovém stavu jej r. 1651 koupil vlivný Jan hrabě z Rottalu, který si u vídeňského architekta Filiberta Lucheseho objednal jeho přestavbu.

Jan z Rottalu koupil celé holešovské panství, také lenní domy v Holešově, biskupské manství Kurovice a Třebětice 17. prosince 1650 a do zemských desek byl kup zapsán 13. dubna 1651. Holešovské panství si zvolil za své rodné sídlo. Z ruiny lobkovického zámku, vydrancovaného a vypáleného Švédy r. 1643 a 1645 si hodlal vybudovat honosné sídlo, které mělo reprezentovat jeho společenské i hmotné postavení v moravské zemi v hodnostech císařského tajného rady moravského tribunálu, správce všeho sirotčího jmění a nejvyššího zemského soudce na Moravě. Za veškerý majetek získaný tímto kupem zaplatil hrabě Rottal celkem 252 087 zlatých, 56 krejcarů a 1 denár. Podle návrhu Lucheseho byla zahájena radikální přestavba. Od roku 1655 byla na místě původního zámku budována v duchu raného baroka nová stavba. Hlavní práce byly pravděpodobně dokončeny před r. 1674, kdy již hrabě z Rottalu na zámku bydlel. Podle Lucheseho návrhu vznikla tradiční čtyřkřídlá kolem vnitřního dvora uzavřená dispozice s polygonními nárožními věžemi. K výzdobě interiérů piana nobile a výzdoby sala terreny povolal hrabě z Rottalu malíře Cavalliho, jehož práce v sale terreně byly pravděpodobně později přemalovány. Druhé patro zámku však zůstalo nedokončené, otevřené přímo do krovu. K zámku příslušela i okrasná zahrada se vzrostlými alejemi a oranžerií, ovocný sad a v něm kuchyňská zahrada.

Na raně barokní stavební akce navázal ve vrcholném a pozdním baroku další hrabě z Rottalu, František Antonín (1717 - 1762). Za jeho éry panoval na zámku čilý kulturní i stavební ruch. Ještě před rokem 1750 dal upravit interiéry ve druhém patře vstupního křídla, starší vstupy do místností nahradil enfiládou, nechal provést nástěnné figurální malby. Ve velkém slavnostním sále severního křídla nechal zřídit zámecké divadlo. Tradici divadelních, operních a hudebních produkcí obnovil ve druhé polovině 19. století Rudolf Eugen Wrbna (1846 - 1883). Později sál sloužil až do konce feudální éry jako zimní zahrada. Zámecká kaple s hodnotným oltářem se sochami sv. Jana Nepomuckého s sv. Jana Sarkandra pochází patrně z dílny sochaře Bohumíra Fritsche. Byla vybudována dodatečně Fr. A. Rottalem kolem poloviny 18. století vybouráním klenby mezi 1. a 2. patrem jižního křídla. Vnější podoba zámku se s několika změnami dochovala dodnes, pouze barevnost fasád byla odlišná, provedená ve světlých barvách, které celou rozsáhlou budovu opticky odlehčovaly. Přechod pozdního baroka v klasicismus ovlivnil jen úpravy interiérů druhého patra ve východním křídle, jehož pokoje byly taktéž propojeny enfiládou. Iluzivní malby v některých místnostech provedl bystřický malíř Jan Sviták. Na přelomu 18. a 19. století tím byly interiéry druhého patra konečně dohotoveny.

Poslední závažnější stavební změny spadají do období pozdního klasicismu, tj. do poloviny 19. století. V této době bylo zavedeno zahradní rameno vodního příkopu a v souvislosti s tímto faktem byly zvětšeny a zaklenuty okenní otvory sala terreny, byla vybudována nová dominanta vstupního průčelí se znakem Bruntálských z Wrbna, nových majitelů zámku, a změněna barevnost fasád. Další novodobé dílčí změny a zásahy v zámecké budově lze označit většinou za znehodnocující. Za zmínku stojí provedení secesních iluzivních maleb na stěnách některých místností druhého patra. V roce 1910 byl zámek postižen požárem, který poškodil střechu a snad místnosti ve druhém patře. Objekt byl provizorně zastřešen a poté byla vystavěna dosavadní mansardová střecha v předcházejícím tvaru. K zestátnění zámku došlo v roce 1948.

Holešovský zámek je volně stojící čtyřkřídlá dvoupatrová dvoutraktová budova s mansardovou střechou, která obestupuje obdélníkové nádvoří. Z nároží jsou vysunuty šestiboké věžice převyšující budovu o jedno patro. Zámek obklopuje hluboký vodní příkop překlenutý dvěma mosty. Z příkopu se zvedá šikmá podnož stavby ukončená masivním kamenným podvalkem.

Světnice v přízemí jsou zaklenuty valeně s různě uspořádanými výsečemi. V severním křídle u průjezdu do zahrady je umístěna sala terrena, zaklenutá neckovou klenbou s výsečemi. Na její ploše se nachází bohatá štuková výzdoba se zrcadly vyplněnými malovanými výjevy z Ovidiových Proměn, postavami bohyň a múz s individualizovanými rysy (snad náznakové portréty Rottalů). Ústřední kompozice představuje postavu řeckého boha Dia.

Z chodby v západním koutě nádvoří vede vstup na zalamované hlavní schodiště do patra (schodiště pro služebnictvo na protilehlé straně). Z něj je přístupný sál v severozápadním křídle budovy, zabírající také druhé patro. Stěny sálu člení meziokenní podložené pilastry, v horní části překryté poloplastickými

hermovkami. Světnice v 1. patře mají neckové a valené klenby s výsečemi, plochu mnohých zdobí štukované rámy vymezující zrcadla s malovanými scénami z Proměn, výjevy z Trojské války a z řecké mytologie. Antická tématika se vyskytuje také ve 2. patře zámku na značně setřených malbách z 18. století. Výmalbu tzv. modrého salonu v zahradním křídle, jehož stěny pokrývá grisailová iluzivní architektura, signoval autor: John(ann) Switak Pinx(it) 1797 13. Juni.

Holešovský zámek představuje reprezentativní venkovské feudální sídlo mající kořeny ve středověku. Konstrukčně a hmotově byl zformován po polovině 17. století pod vlivem raného baroka. Svým rozsahem a slohovou čistotou dochovaných konstrukcí, dispozice i výzdoby interiérů se řadí mezi nejvýznamnější doklady rané barokní zámecké architektury v českých zemích.

Mezi přednosti zámku se řadí jeho dominantní poloha v zámeckém parku, uplatňující se částečně i v dálkových pohledech. Budova zámku pak upoutá uměřenou klasicizující tektonikou barokních fasád. Samotný park, který dobou svého vzniku koresponduje se vznikem raně barokního zámku, je jedním z nejvýznamnějších dokladů užití principů tvorby francouzských zahrad na Moravě.

Zámek není pro svůj technický stav v současnosti využíván. Zahrada je zpřístupněna veřejnosti, obora je pro veřejnost uzavřena. Zámek je od 16. března 2005 v majetku města Holešova.

Plošné a hmotové výměry:

zámek - obestavěný prostor 88 248 m3, park 130 000 m2 (asi 2 300 okrasných a 1000 ovocných stromů), obora 260 000 m2.

Majitelé a stavebníci

Nový holešovský pán Jan hrabě z Rottalu byl jedním z nejbohatších a nejmocnějších feudálů na Moravě. Roku 1650 byl jmenován pro mimořádné zásluhy císařským tajným radou, ale vlastnil i další vysoké tituly: vrchní válečný komisař, nejvyšší zemský sudí moravský i biskupského manského soudu, nejvyšší správce sirotčího jmění, předseda královského tribunálu a zemský hejtman moravský. Měl již za sebou kruté potlačení valašských rebelií a v duchu doby jednal tvrdě s poddaným lidem. Takže se mu dostalo přízviska "zlý Rottál". Údajně také zneužíval své funkce k obohacení. Jan Rottal udržoval nejužší styky s vídeňským dvorem a měl blízko k různým umělcům. Ve Vídni si vybral projektanta nového zámku, významného císařského architekta italského původu Filiberta Lucheseho, malíře H. Cavalliho i zdatné štukatéry. Přes problémy se stavbou v části nového zámku J. Rottal se svou druhou manželkou Annou Marií z Lobkovic již bydlel. Projevil se také jako úspěšný podnikatel a aby se mohl plně věnovat konsolidaci majetku, vzdal se r. 1655 většiny náročných funkcí. Některé dokončovací práce v interiérech prvního patra byly prováděny za jeho dědiců. Prvním byl jeho bratranec Jan Kryštof z Rottalu (1674 - 1699), který ustanovil svým dědicem syna Jana Zikmunda (1699 - 1717). Na raně barokní stavební akci navázal ve vrcholném a pozdním baroku jeho syn, umění milovný a vzdělaný feudál František Antonín hrabě z Rottalu (1717 - 1762). Dal upravit interiéry a také vystavěl kostely na Hostýně, v Bystřici p. H., Mysločovicích, založil v Holešově klášter trinitářů a přestavěl pro ně kostel sv. Anny. K farnímu kostelu v Holešově přistavěl Černou kapli, pod níž dal zbudovat rodinnou hrobku. Do svých služeb získal mnohé umělce: B. Fritsch, T. Šturm, O. Zahner, J. J. Schauberger, K. Palko aj. za F. A. Rottala panoval v zámku čilý hudební a divadelní ruch. S holešovskou zámeckou kapelou se asi stýkal i rodák F. X. Richter (1709 - 1789).

Roku 1814 nastupují sňatkem s dědičkou panství do Holešova Wrbnové - Eugen Wrbna (1846 - 1883). Jeho povoláním byl úřad vrchního císařského komořího a intendanta vídeňské dvorní opery. Obnovil dřívější hudební a divadelní tradici. Ten odkázal své panství synovci Rudolfu Kristianovi (1883 - 1925) z větve uherských hrabat Wrbnů. Tento znamenitý houslista měl velkou vášeň i v koních. Byl dvakrát ženat, poprvé s hraběnkou Choryňskou, podruhé s Elvírou, princeznou bavorskou z rodu Wittelsbachů. S ní měl syny Rudolfa a Alfonse a dceru Isabelu. Posledním majitelem panství byl Rudolf Vrbna. Za manželku pojal Barboru Wiedermannovou, která zámek i zdědila.

Zámecká zahrada

K východní straně zámku přiléhá rozsáhlá zámecká zahrada, která vznikla etapovitým budováním od pol. 17. století.

Ve zjednodušené podobě, zčásti rekonstruována, se dosud rozkládá na velké ploše od zámku a končí oborou u Dobrotic. Vázy na travnatém parteru sreliéfními maskarony, bukranií a vegetativními motivy představují nepatrný zlomek někdejší sochařské výbavy zahrady.
Také z početných zahradních architektur, které tam stávaly, se dochoval jediný moderně upravený polygonální altán z poloviny 18. století. Před altánem je umístěn pomník rodáka, hudebního skladatele F. X. Richtera (1709 - 1789) od Jana Habarty z r. 1959.

Původně raně barokní návrh zahrady Filiberta Lucheseho byl později změněn a park upraven podle pozdějšího francouzského slohu André Le Nötreova, při čemž byla vybudována síť kanálů v podobě Neptunova trojzubce o délce 980 m a vodní ploše 16 500 m2. Ignác Chambrez připisuje tuto změnu Fr. Ant. Rottalovi. Bohužel, již dávno postrádá dřívější nádhery a malebnosti, jakou zahrada vynikala, kdy ji síť kanálů, vodopády, bazény zdobené kamennými figurami a mnoho sousoší od předních mistrů činily nejkrásnější na Moravě. V parku je dosud zřejmý původní barokní osový rozvrh, který je však již v zadní části překryt prvky přírodního anglického parku. Přední část zahrady se po devastaci z počátku druhé poloviny 20. století částečně upravila podle dochovaných plánů.

Rozsáhlá okrasná zahrada s parkovou úpravou patří rozlohou 62 ha a výstavbou k nejvýznačnějším na Moravě. Působivý vodní systém symbolizuje Neptunovo žezlo - Trojzubec. Návštěvníci si mohou všimnout, že když se postaví do osy prostředního ramene trojzubce v zadní části parku, zjistí, že špička zámecké věže leží s věží farního kostela na náměstí v přímce totožné s osou trojzubce. Snad je to náhoda, ale nabízí se domněnka, že projektantu byla tato okolnost uložena jako podmínka orientace stavby vodních děl. Zalesněná zadní část parku přechází v oboru o rozloze 10 ha.

Součástí zámeckého parku je "Růžová zahrada" s hvězdárnou. V Růžové zahradě byla v r. 1959 instalována mramorová busta rodáka Františka Xavera Richtera - barokního hudebního skladatele a spoluzakladatele hudební školy mannheimské, který svou hudbou proslavil naše město po celém světě. Náměstíčko u zámku nese jeho jméno.