Holešov.infoMěstský informační portál
při Městském kulturním středisku

Dům č.p. 49 (dříve Bubílek-Svačina, nyní Katastrální úřad)

Tento dům byl poslední z tzv. manských domů v Holešově. První zmínka o něm je už z r. 1640. Zde bylo náměstí uzavřeno Kroměřížskou bránou, která tu stála do r. 1878, kdy byla zbořena.


Dům č.p. 45 (Cvekovo)

Tento dům na manské části rynku měl zápisy od r. 1628. V roce 1686 vyhořel. Od r. 1719 patřil dům řezníkovi Maňkovi a až do r. 1819 byl domem řeznickým. Devět let byl panským majetkem hraběte Karla Erdödyho. Pak se vlastníci střídali, až jej v r. 1871 koupil Josef Cvek. V majetku této rodiny je dodnes.


Dům č.p. 44 (dříve pekařství L. Prusinovský)

V letech 1628 - 1640 jej držel Jiří Prusinovský. Pak už následují svatební smlouvy, prodeje a převody. Další majitel Leopold Prusinovský zde měl pekárnu.


Dům č.p. 43(Sobotovo, nyní klenotnictví)

První zpráva o něm pochází z r. 1628. Pak jsou zaznamenány jen převody majetku a koupě.V tomto domě je zvláštností vybudování patrového sklepa, čili v podzemí dva sklepy nad sebou, asi pro případ války k utajení cenných věcí.


Dům č.p. 42 (dříve obchod Leo Klein, nyní trafika)

První zápis je z r. 1628. V r. 1701 zde založil nový majitel Antonín Werner pernikářské a voskařské řemeslo. Dům byl majetkem rodiny 130 let. V roce 1751 je Karel Werner jedním z nejbohatších měšťanů a stává se purkmistrem. Právo pernikářského řemesla mu dal dědičně Antonín Rottal jako privilegium této koncese. K tomuto právu patřila i výroba svíček z vosku a prodej medu i na jarmarcích. Purkmistroval 18 let pro blaho občanů města, až spor s vrchností ukončil jeho funkci.


Dům č.p. 41 (dříve Svatoňovo, nyní Lékárna Pod věží)

V r. 1702 v zápise v purkrechtní knize se dočteme: "Byl to dům na školu fundirovaný". V tomto domě byla škola luterská do října 1615. V roce 1614 byl jejím rektorem Jiří Třanovský. Byl to vynikající učitel, spisovatel a skladatel písní. Byl znám v Čechách, na Moravě i Slovensku. Škola luterská zanikla v době rekatolizace v r. 1615, kdy jezuité zřídili v luterském domě katolickou školu.


Dům č.p. 40 (fara římskokatolická)

Byl to od pradávna farní dům. Nejstarší zmínka pochází z r. 1322 a to v listině, jejíž originál je uložen v kapulním archivu v Olomouci. V 16. století faru i kostel obsadili utrakvisté (podobojí), kteří se pak přihlásili ke Konfesi Augsburské v r 1574 spisem známým jako "Jednota Holešovská". Fara v té době nebyla děkanstvím. Poslední luterský kněz na holešovské faře byl Jan Vítův v letech 1613 - 1615. Majitel panství Ladislav Lobkovic vyhnal luterského faráře a kostel dal upravit pro katolickou bohoslužbu. Na faru pozval jezuity z Olomouce. Tak byla v Holešově už pět let před Bílou horou zahájena rekatolizace. Holešovská fara měla bohaté příjmy. V dnešní podobě byla fara vystavěna v letech 1815 - 1816.


Dům č.p. 39 (Neumannovo)

Hned vedle fary je dům, který byl znám jako Hostinec U Neumannů. V r. 1628 dům vydrancovala císařská vojska. Do roku 1697 střídal majitele. V tomto roce jej koupil Mates Trottner. Dobře hospodařil a stal se zámožným. V r. 1721 byl starším purkmistrem města. V r. 1803 dům koupil Josef Schwach. Rozmnožoval svůj majetek a také myslel na chudé. Založil Schwachovu nadaci. Každý rok poděloval chudé, dobře zachovalé holešovské rodáky. Je to starý šenkovní dům s privilegiem šenku.


Dům č.p. 1 (dříve Skuherský, nyní prodejna masa)

První zprávy jsou z r. 1640. V tomto domě se v průběhu let vystřídalo hodně majitelů, jak dědictvím, tak převody i prodejem. V r. 1804 při prodeji byl dům ještě přízemní, začátkem 19. století se městské domy na náměstí přestavovaly na poschoďové.


Dům č. p. 2 (dříve Křupalův dům)

První zmínka o něm je z roku 1712. Dům nebyl ničím výjimečný. Měl několik majitelů, kteří jej získávali většinou kupem. Zajímavostí je obraz na průčelí budovy dodnes zachovalý. Patří mezi památkově chráněné domy (dále č.p. 32 a 38)


Dům č.p. 3 (dříve Mišechova cukrárna, nyní opět cukrárna)

Původně Bačův dům byl měšťanský a hostinský se všemi právy. V r. 1833 je zapsán jako vinný a kořalečný šenkovní měšťanský dům a hostinec.


Dům č.p. 4 (dříve Lukšovo a Grmelovo - dcery Lusarovy)

První zpráva pochází z r. 1628. V r. 1713 koupil dům Jan Haas, hraběcí květný zahradník holešovský. V r. 1843 zde byla zřízena první veřejná lékárna v Holešově. Nájemce byl lékárník Vincenc Langer. Vchod do lékárny byl z náměstí F. X. Richtera vedle sochy Jana Nepomuckého. Hraběcí lékárna zde byla r. 1761. František Antonín Rottal určil v poslední vůli bezplatné ošetření poddaným a zřízení lékárny pro ně. Prvním lékárníkem byl "apatykář" Karel Lautsch.


Dům č.p. 5 (dříve Haukova lékárna, nyní květinářství a zelenina)

Dům koupili v roce 1846 manželé Langerovi ze sousedního domu - již zmíněný lékárník Původně to byl měšťanský šenkovní dům s příslušenstvím a všemi právy. Vincenc Langer převedl lékárnu do tohoto domu, kde byla po dobu 137 let. Posledními soukromými lékárníky byli manželé Haukovi. V roce 1983 byla lékárna přestěhována do nové budovy v Sušilově ulici.


Dům č.p. 6 (dříve Lusarovo, nyní nábytek)

Dům změnil mnoho majitelů. V r. 1844 jej koupila paní Amálie Lusarová s manželem. Zařídili si zde obchod se železářským zbožím. Dům nezměnil majitele ani obchodní činnost do r. 1945, tj. 101 let.


Dům č.p 7 (dříve Polášek, nyní obchodní dům Morava)

Od r. 1721 patřil rodině Dapitových, zakladatelů holešovských mydlářů, kteří jej vlastnili do roku 1843.

Dům č.p. 9
Patrový dům stojící v uliční řadě náměstí, do níž se začleňuje širokým průčelím o 5 okenních osách. Průjezd umístěn mírně vlevo, po obou stranách novodobé výkladce. Na fasádě už jen relikty starší, klasicistní výzdoby (některé římsy). Uplatňnují se zde - v osách - i štěrbinovitá půdní okénka. Dispozičně se dům dělí do 3 traktů: klenba levého a průjezdního je směrována hloubkově, u pravého traktu naopak příčně. Průjezd má křížovou klenbu, jeho podlaha (z větší části) trámová, cenná, tvořená z podélně a příčně skládaných řad, napravo vpředu (zazděný) barokní portál s uchy a kapkami, nalevo vzadu renesanční sedlový portál s plechovými a okovanými dveřmi (patrně původními). Portálem se vchází do komory, zaklenuté klenbou s výsečemi - klášterní, v zadní polovině však valené (patrně pozdější úprava). Přední prostory levého traktu zaklenuty valeně obloukově s pětibokými výsečemi, podobně je tomu v zadní části pravého traktu, která slouží pro sklady, obchodní místnosti v jeho popředí jsou však již od 19.st. plochostropé. Podobně i patro, jež vykazuje nestejnou úroveň podlah. Vlevo ve dvoře patrové plochostropé stavení s trámovým stropem (původem snad z 18/19. st.)

Dům č.p. 10 (dříve Tučkova tiskárna, nyní obuv a oděvy)

V r. 1844 byl oceněn architekty jako velkoměšťanský. Majitelem byl Adam Eymuth. Měl zde zařízen obchod s koloniálním zbožím.


Masné krámy

Dnes zůstala už jen přední fasáda, která byla nově zrestaurovaná v r. 2000 a je chráněna památkovou péčí. V r. 1640 sídlil v tomto domě Jan Kramář. Odtud pojmenován domem Kramářovským. Během třicetileté války zpustl. Majitel panství pán z Lobkovic daroval toto místo řezníkům. Masných krámů během 20. století postupně ubývalo. Řezníci si zakládali vlastní provozovny. Stánků se užívalo o trzích a jarmarcích. Holešovská tržnice zpustla a byla zčásti zbořena, krámky po levé straně dosud zachovány.


Dům č.p. 11 (dříve radnice - průchod domem ke kostelu sv. Anny)

Zde bývala druhá holešovská radnice. V r. 1760 je zaznamenán jako obecní dům a kasárna. Objekt měl přední budovu s výhledem na náměstí a šest nádvorních budov. Radnice byla v letech 1849 - 1850 v budovách na nádvoří. V přední části byly byty a později městská spořitelna. Pravá strana dvora byla obehnána silnou zdí a bránami oddělena od obytných budov. Jednopatrových domů se užívalo jako kasáren.


Dům č.p. 13 (dříve tiskárna a vinárna Klabusay)

V roce 1610 zde sídlil holešovský hejtman Václav Halama z Jiřína. Pak se střídali majitelé prodejem nebo dědictvím. Do začátku 20. století zde byla litografie Lamberta Klabusaye. Reprodukoval kamenotiskem obrazy moravských malířů (např. Jožy Úprky). Později tu byla tiskárna plakátů, obalů a průmyslový tisk. V domě byla rovněž vinárna. Scházela se v ní buditelsko-vlastenecká společnost, k níž patřil i evangelický farář slovenského původu Daniel Sloboda, který žil na Rusavě na faře.


Dům č.p. 14 (dříve hostinec "V Zátiší", nyní dům rodiny Rafajových)

V urbáři se připomíná již v r. 1640. Zde měl lazebník Jonáš zřízené městské lázně. Lazebníci pečovali o čistotu těla svých zákazníků, prováděli práce holičské i chirurgické, přikládali baňky, pouštěli žilou, odstraňovali kuří oka. Od r. 1735 již zde provozovali své řemeslo mydláři a koželuzi. V těchto místech vedla cesta z náměstí až na prostranství před kostelem sv. Anny.


Dům č.p. 15 (dříve Kühn, Kunert)

Obydlen od r. 1628. Od r. 1744 vlastnil dům Jiří Mík, jirchář, jemuž hrabě Rottal dovolil se zde usadit a řemeslo provozovat.


Dům č.p. 17 (dříve Kneiselův, nyní knihovna a informační centrum)

Byl to dům původně propůjčený vrchností židovským občanům. Byl opatřen loubím směrem do rynku. V r. 1733 z nařízení vrchnosti byl dům prodán měšťanu Janu Tomaštíkovi (Thomasik), který už jeden dům na náměstí vlastnil. Posledním majitelem byl pan Kneisel, který vlastnil továrnu na cukrovinky ve Všetulích. Dům začátkem 20. století přestavěl v secesním slohu. Od roku 1945 měl v něm Okresní ústav národního zdraví dětské lékaře. Městská knihovna se do něj přestěhovala ze zámku v roce 1995 a informační centrum v r. 2001.


Dům č.p. 18 (Brančíkovo, pekárna)

Byl to šenkovní měšťanský dům s podloubím. V r. 1813 zde byla zavedena šenkovní živnost, která byla velmi výnosná. Majitel dům prodal a koupil si hostinec "U Tří králů" (dnes kino Svět).


Dům č.p. 38 (dříve Občanská záložna, nyní obchod s hračkami)

Tento dům je hodně vysunutý do náměstí. Byl opatřen loubím, které bylo přestavěno v obytné a obchodní místnosti. Patřil ke čtyřem manským domům. Majitelé se tu často střídali. V době národního obrození v něm bylo sídlo Čtenářského spolku a Občanské záložny.


Dům č.p. 37 (dříve Šidlovo a mlékárna, nyní elektroservis)

Zápisy v urbáři počínají rokem 1628. Měl rovněž podloubí a do nedávna měl v přízemí klenuté stropy. V r. 1839 jej vlastnil jeden z nejbohatších holešovských měšťanů Josef Kašpárek, který se věnoval zemědělství.


Dům č.p. 33 (dříve Křenovský, nyní prodejna a výrobna lahůdek)

Byl to rovněž manský dům, jehož vlastníky byli manové olomouckého biskupa. Byl to také vinný, pivní a šenkovní dům. I zde se často střídali majitelé.


Dům č.p. 32 (Davidovo)

Tento dům má velký historický význam pro město. Je jedním z nejstarších domů na náměstí. Byla zde první radnice a okresní soud. Soustřeďoval se v něm veřejný, hospodářský, právní a politický život města Holešova. Dům měl podloubí a byl opatřen širokými vraty. Byl domem patrovým a v jeho průčelí na střeše se vypínala stříška s hodinami. Za budovou byl prostorný dvůr s veřejnou studnou. Z náměstí se chodilo "přes ratúz" uličkou podél obecní šatlavy do malé ulice. Za ratúzem byla šatlava s malým bytem pro dozorce vězňů. Kromě toho tam byla místnost pro výslechy se všemi rekvizitami. Sklepy radního domu se staly místem zvláštního významu a vešly do historie daleko za hraice moravské země. Jsou připomínány v dějinách Světové unie jednoty Bratrské. V r. 1854 po jednání mezi městskou obcí holešovskou a státní správou c. k. erárem byla učiněna nájemní smlouva, týkající se radnice a šatlavy pro zřízení Okresního soudu v Holešově. Radnice byla přemístěna na protilehlou stranu náměstí. Na průčelí soudní budovy byl vyvěšen rakouský dvouhlavý orel. V říjnu 1918 byl lidmi s velkou radostí stržen.


Dům č.p. 26 (dříve Tomaštíkovo, nyní drogerie)

Je posledním domem, který měl podloubí. Za ním domy opět ustupují od náměstí. V r. 1712 odešel Petr Tomaštík (Thomastik) z Vídně na Moravu. Zakoupil si v Holešově dům, ve kterém rod Tomaštíků sídlil více než 200 let. Požíval velké vážnosti. Již v r. 1725 byl Jan Tomaštík městským radním, patřil k nejváženějším občanům města. Rodina se živila mydlářstvím a provaznictvím a v tomto podnikání pokračuje v Rakousku.


Dům č.p. 25 (dříve Klesnil, Kern, nyní Komerční banka)

Zde býval třetí hostinec. Tři hostince stály vedle sebe, svorně, bez zaujatosti a konkurenční nevraživosti. Z jara 1715 vyhořel. Znovu ho vystavěl Michal Steinacker. V r. 1737 patřil měšťanu Jiřímu Polešákovi, kameníkovi a sochaři, který obnovil první kašnu na náměstí v r. 1726 a také se podílel na výzdobě kaple sv. Martina při městském špitále. Dům byl koncem 20. století zbořen, r. 1999 vystavěn nový dům.


Dům č.p. 24 (dříve Beer, městská radnice)

Býval rovněž hostincem. Mimo kupů a dědictví není zde zapsáno nic mimořádného. Do roku 190 byla zde umístěna městská radnice.Dnes zde sídlí Střední soukromá škola podnikatelská, městské muzeum a galerie.


Dům č.p. 23 (hotel Slavia)

Tam, kde je dnes hotel Slavia, býval vždy hostinský dům. V r. 1710 jej vlastnil Jan Šmel, mlynář v barokním mlýně. Mlýn dodnes stojí v zámecké oboře. V r. 1800 patřil hotel, tenkrát se jmenoval "Zlatý kříž", nejzámožnějším rodům v Holešově a to Auvratům a Jakšikům. V r. 1841 mění hostinec opět své jméno "U císaře Rakouského". V polovině 20. století je to hotel "U Lípy svobody".


Dům č.p. 22 (dříve Bekárek, nyní oděvy)

Byl to jediný nízký domek na náměstí, který požíval všech šenkovních a purkrechtních práv. Vystřídalo se v něm hodně majitelů, ale že to byl dům na rynku, jeho hodnota stále stoupala.


Dům č.p. 21 (Jemelíkovo)

Dříve Jemelíkův mlýn. Byl od pradávna vodním mlýnem, který stál na strouze, táhnoucí se panskou zahradou kolem zadních traktů západní částí rynku směrem ke Všetulím. Strouha byla zrušena a zasypána v sedmdesátých letech 20. století. Mlýn byl svobodný a jeho majitelé požívali práva purkrechtního. První zmínka je z r. 1640, kdy byl majitelem Adam Vališ. Mlýn často měnil majitele. Roku 1773 byl majitelem mlýna Josef Reiter, který byl zapleten do události, jež vzrušila Holešov a celé okolí. Toho roku 30. března byla prý zavražděna židovským občanem Abrahamem Hronem křesťanská dívka. Došlo k protižidovským bouřím a pogromu. Reiter podněcoval lidi k rabování v židovských domech. Byl zatčen a předán hrdelnímu soudu v Kroměříži. Na kauci byl propuštěn. Žalobce se odvolal k císařovně Marii Terezii, ale žádost byla zamítnuta.


Dům č.p. 20

Je to rohový dům, u kterého je ještě dnes zachováno podloubí. V r. 1646 byl ještě obývaný občanem židovské národnosti. Pak přešel do majetku křesťanských obyvatel. Střídali se tu řemeslníci, např. řezníci, zámečníci, kramáři. Přiléhala k němu Židovská brána. V zúženém místě brány byl vybudován průchod celým domem. Židovská brána stála mezi rynkovními domy. Byla patrová. Zbořena byla v r. 1906. Naposled ji obývala dohazovačka sloužících a hokyně paní Končáková.